Svět sluchátek  »  Grado iGrado a Sennheiser HD 239

Grado iGrado a Sennheiser HD 239

25.8. 2013 | Jiří Rokoský
 
Grado iGrado s týlním mostem a Sennheiser HD 239 s mostem temenním. Konstrukčně nejodlišnější dvojice v přímém souboji, ze kterého pouze jeden produkt vzejde vítězně. Sice trochu předbíhám, ale nerad bych, abyste měli falešný dojem, že tentokrát půjde o vyrovnaný duel jako v některých minulých testech. Nepůjde. Grado i Grado budou ... 
 
 
Sennheiser HD 239 Grado iGrado
 

Design 

 
Hodnocení vzhledu patří k ryze subjektivní kategorii, pro komplexní zhodnocení je bezesporu důležitou součástí. Budu se snažit maximálně objektivizovat.

Když se řekne klasická konstrukce, měla by se vám vybavit „obyčejná“ sluchátka s temenním mostem (vede přes hlavu). Takových je – pominu-li zejména špunty a pecky – většina. Naštěstí (někdy naneštěstí) existují i výjimky. Grado iGrado jsou jednou z nich, neboť mušle spojuje za hlavou vedený týlní most. Černé provedení vypadá lépe než bílé, nedostatky v podobě laciného dojmu z výrobních materiálů ale ani tmavá barva nezachrání. Přívodní kabel vede k oběma měničům přímo. S ohledem na malý průměr lze konstatovat, že na ochrannou vrstvu příliš prostoru nebylo. Obavy z poškození jsou rozhodně na místě.

Sennheiser HD 239 působí již při první kontaktu vyspěleji. Robustní konstrukce. Velké oválné mušle s efektním ozdobným stříbřitým kroužkem. Snadno roztažitelný temenní most s vnitřním polstrováním. Netradiční náušníky zkombinované ze třech různých materiálů. Sennheiser čerpá z letitých zkušeností, které opětovně promítá do viditelně fungujícího celku. Sluchátka ani nemusíte nasadit na hlavu a tušíte, že tohle zavání úspěchem. Snad jen kabel, oproti protivníkovi vcházející pouze do jedné mušle, mohl být průměrově větší. 

Grado iGrado [4] : [7] Sennheiser HD 239
 
 
Grado iGrado Sennheiser HD 239
 

Provedení

 
Konstrukce sluchátek musí být promyšlená do posledního detailu. Ideální je využít osvědčený návrh, promítnout ho do nového vzoru a použít při tom kvalitní materiály.

Sennheiser HD 239 patří k nejlépe provedeným sluchátkám z celé desítky. Precizně vylisované plastové díly jsou spojeny malými šroubky, což vyvrací případné obavy z nedostatku odolnosti. Vyzdvihuji pružnost masivního hlavového mostu. Jediné negativum spatřuji v oblasti uchycení mušlí. Při manipulaci se občas ozývají skřípavé zvuky z kloubových spojů. Nic, co by zásadně rušilo, ale taktéž nic, co by mělo být v článku opomenuto.

Grado iGrado dostanou za uši podstatně více. Každé nasazování, k jehož úspěšnému dokončení potřebujete vzít za mušle a roztáhnout je od sebe, provází mírné obavy, že dojde k nechtěnému prasknutí. Týlní most má příliš velkou tuhost a kvalita výrobního plastu obavy nevyvrací. Skrz nevzhledné perforované plíšky kryjící elektrodynamické měniče bez problému vidíte vnitřnosti. To by samo o sobě nevadilo, kdyby na takové obnažování byly lépe připraveny. 

Grado iGrado [4] : [9] Sennheiser HD 239
 
 
Grado iGrado Sennheiser HD 239
 

Izolace

 
Dobré izolační schopnosti mohou poskytnout nerušený poslech i při nižších hlasitostech, na druhou stranu často snižují kvalitu reprodukce a zvyšují riziko přeslechnutí blížícího se nebezpečí. 

Třetím nejhorším izolátorem jsou po Koss portaPro a Sennheiser PX 100-II týlní Grado. Ani značný přítlak způsobující těsný kontakt náušníků s boltci uší nezajistí filtraci okolních zvuků, jsou-li sluchátka extrémně otevřená. Po nasazení iGrado se z pohledu posluchače v oblasti vnímání okolí zase tak nezmění. Bez problému slyšíte šéfa udělujícího rozkazy, jehož jste se snažili zvukově popravit. Rozlišíte i méně pronikavé zvuky. Pustíte-li do sluchátek hudební šťávu, gilotina se konečně projeví, zbude jen divoká gestikulace a evidentní rozčílení. Šéf totiž nedokáže ocenit, že na něj ze zdi tupě zírá po trezoru černá díra. Dost hlasitě.

Lepších výsledků z hlediska oddělení posluchače od okolí a naopak dosahují HD 239. Ano. Jedná se o otevřená sluchátka. Ne. Automaticky to neznamená, že každá otevřená sluchátka ani trochu rušivých prvků nezachytí. Hlasité vnější zvuky pronikající směrem na ušní ústrojí neodkloní, částečné snížení intenzity nicméně zvládnou. S méně výraznými ruchy si pak překvapivě poradí nadprůměrně.  Poměr velikosti schránky vůči otevřené ploše vychází v případě Grado iGrado ve prospěch otevřené plochy, v případě Sennheiser HD 239 ve prospěch schránky. Značná rozdílnost izolačních schopností obou modelů pramení právě v této koncepční odlišnosti.

Grado iGrado [3] : [6] Sennheiser HD 239
 
 
Grado iGrado Sennheiser HD 239
 

Pohodlí

 
Obzvlášť u přenosných sluchátek je důležité správně nastavit přítlak mušlí tak, aby nedocházelo k neustálému posunování, či dokonce pádu a současně svíravým pocitům v oblasti uší.

Sennheiser HD 239 nepatří k nejmenším kompetetivcům. Zvětšující se rozměry často doprovází zvětšující se hmotnost způsobující zmenšující se pohodlí. Jenže dvěstětřicetdevítky patří k těm pohodlnějším. Nastavitelný most s dostatečným rozpětím stupňů obslouží i posluchače s velkou myslivnou. Chválím měkké náušníky, jež fungují jako vzduchové tlumiče. Příjemně přilnou, tlumí prudké pohyby. Kladem je, že v zimě zahřejí, záporem, že mimo zimu mírně zapotí.

Specifičnost konstrukce iGrado vede ke specifickým výsledkům v oblasti komfortu. Most nelze nikterak nastavovat, mušle nemají žádný kloubový vychylovací systém. Přizpůsobení se hlavě tak funguje jen na principu vynuceného ohnutí plastu. S tím přímo souvisí, zda budou sluchátka vnímána pohodlně, či naopak. Máte-li užší hlavu, nebudete nuceni tuhý most, tlačící náušníky na uši příliš násilně, tolik roztahovat. Tlak nebude velký a až si zvyknete na opěrná místa kolem uší, jež z klasických sluchátek neznáte, oceníte usazení vhodné i pro náročnější sporty. Lidé s širší hlavou budou pravděpodobně trpět. Napomůže manuální zmenšení přítlaku dlouhodobým nasazení sluchátek např. na svazek knih.

Grado iGrado [5] : [7] Sennheiser HD 239
 
 
Grado iGrado, Sennheiser HD 239

 

Zvuk

 
Sluchátka, co neumí přehrát zvuk, jsou bezcenná. Sluchátka, co zvuk přehrají zvuk špatně, jsou méněcenná. Reprodukce je zásadní vlastností. Pokud vám nejde jen o to, abyste dobře vypadali, zaměřte se právě na ni. Nejlépe vlastníma ušima. 

Někteří hifisti tvrdí, že jakmile si člověk navykne na reprodukci charakteristickou pro sluchátka tradičního amerického výrobce Grado, nechce už nikdy žádnou jinou. Podobné výroky jsou vždy trochu přitažené za uši, svérázné nastavení zvuku však i dle mých zkušeností některé vyšší modely mají. Grado iGrado mezi ně nepatří. Reprodukce je obyčejná, nicméně pouze v dobrém slova smyslu. Po chvilce přestanete zkoumat jednotlivosti a vnímáte pouze kompaktní přednes bohatý na basy a výrazné střední pásmo s mírným zabarvením. Vjem je podobný jako z obrazu, k jehož tvorbě použil malíř pouze teplé přirozeně propojené barvy. Dýchá na vás pohoda, absentuje agresivita a ostré hrany. 

Od dynamických měničů sluchátek značky Sennheiser vždy čekám reprodukci bohatou na detaily, mírně posunutou do vyšších středů a výšek, vkusně doplněnou basovou složku, která na sebe přílišně neupozorňuje. HD 239 tohle vše mým sluchovým orgánům dodávají, i když mírně modifikované. Basová složka je obsažena citelněji než bych očekával, většina posluchačů bude nadšena. Výškové pásmo zvládají oproti iGrado lépe, převedou řadu detailů, s nimiž má soupeř problémy. Zvuková scéna je z hlediska umístění lépe zpracovaná, nachází se ve větší vzdálenosti od hlavy, a lépe tak simuluje běžný vjem.

Grado iGrado [?] : [?] Sennheiser HD 239
 

Hodnocení

 
Po průběžném součtu získávají Grado iGrado 16 bodů, Sennheiser HD 239 prozatím 29 bodů. Bodové hodnocení zvuku zůstává utajeno. Jak oba modely dopadnou, zjistíte až v závěrečném souhrnném článku, v němž kromě vítěze megatestu oznámíme také vítěze soutěže.

... na body rozdrceny sebevědomými Sennheiser HD 239.